rezident zima 2015 / 2016
… a navíc jako potomci bohatých rodičů, lépe řečeno velmi bohatých rodičů, mohli bychom si pozvat architekta Miese van der Rohe, aby se přijel podívat na naši parcelu a porozmýšlel, zda pro nás postaví dům. Museli bychom se připravit na to, že diskuze o projektu nebudou jednoduché. Zároveň bychom ale věděli, že vytvoří ojedinělou a krásnou stavbu s velkými prosklenými plochami.
MÍSTO STAVBY, její poloha ke slunci, prostorové rozvržení a stavební materiály jsou podstatné faktory pro tvorbu obytného domu. Z těchto podmínek je třeba skloubit stavební organismus,“ řekl Ludwig Mies van der Rohe už v roce 1924. Ve vile Tugendhat tyto myšlenky realizoval, a podařilo se mu tak vytvořit dům, který se zapsal do historie architektury. Co se týče konstrukcí, byl nesmlouvavý. Na přelomu let 1968 a 1969 proběhla v Brně výstava jeho díla spojená s konferencí a přednáškovým večerem, kde vystoupila Greta Tugendhat: „Když se můj manžel postavil proti tomu, aby všechny dveře sahaly od podlahy až ke stropu, neboť mu takzvaní odborníci namluvili, že se takové dveře musí zbortit, odvětil Mies: Pak nestavím. Zde byl dotčen hlavní princip stavby a o tom se s ním nedalo mluvit.“
JAK TO TEHDY BYLO
Paní Greta při své návštěvě Brna upřesnila, proč se rozhodli právě pro tohoto autora: „Velice jsem si přála mít moderní prostorný dům s jasnými a jednoduchými tvary. Můj muž se přímo děsil pokojů plných figurek
a deček, jak je znal z dětství.“ Mies přijel do Brna v září 1928. Zakázku přijal a stavba samotná pak proběhla rychle – rodina se třemi dětmi se do vily nastěhovala
v prosinci 1930. Dům byl publikován v prestižních zahraničních časopisech, probíhaly o něm diskuze mezi teoretiky umění a architektury – například Justus Bier pochyboval o tom, zda je možné tu bydlet. Majitelé domu tehdy odmítli názor, že monumentální až patetický obytný prostor dovoluje jen jakési sváteční
a výstavní bydlení: „Velké prostory osvobozují. Prostor má ve svém rytmu zcela zvláštní klid, který nemůže poskytnout uzavřená místnost,“ říkala paní Tugendhat a její manžel dodal: „Když tyto prostory a vše, co je uvnitř, nechám na sebe působit jako celek, pak jasně cítím: to je krása – to je pravda.“
PROJEKT A MATERIÁLY
„Viděli jsme nejdříve půdorys obrovské místnosti
s jednou okrouhlou a jednou volně stojící stěnou. Pak jsme si všimli malých křížků v pětimetrových odstupech. Zeptali jsme se: Co je to? Načež Mies zcela samozřejmě: To jsou železné podpěry, které ponesou celou stavbu. Tenkrát nebyl ještě postaven žádný soukromý dům se železnou konstrukcí. Není divu, že jsme byli překvapeni. Přesto se nám plán velice líbil,“ doplnila roku 1969 paní Tugendhat. Vedle originálního pojetí prostoru zaujal manžele Tugendhatovy také cit architekta Miese pro materiál. Na podlaze vstupní haly a na schodišti položil travertin, který je také na obou terasách. Výjimečným dekorativním a zároveň funkčním prvkem je onyxová příčka. „Mies osobně dohlížel na přesné rozřezání a sestavení ploten, aby vynikla kresba kamene. Když se ukázalo, že je průsvitný a že určitá místa kresby na zadní straně září, jsou-li osvětlena sluncem, bylo to
i pro něho radostným překvapením.“ Obložení stěn ve vstupní hale je dýhováno palisandrem, stejně jako dveře a vestavěné skříně v ložnicích rodičů. V dětské sekci byly užity zebranové dýhy. V hlavním obytném prostoru dominoval eben. Architekt Viktor Průša z firmy Jana Vaňka, která pro vilu připravila většinu vestavěného nábytku, vzpomínal na „dobrodružné vyhledávání ebenových klád ve skladech celé Evropy pro rovnoleté dýhy. Ty se zvlášť krájely v knížecí dýhárně na jižní Moravě.“
Na podlahách bylo položeno bílé DLW linoleum (Deutsche Linoleum-Werke).
„Od prvního okamžiku jsme si dům velice oblíbili. Když jsme byli sami, seděli jsme v knihovně, ale s přáteli jsme rádi trávili večery před skleněnou stěnou zezadu osvětlenou, která vrhala jemné a pěkné světlo. Pokud byly děti malé, na jaře a v létě jsme s nimi pobývali téměř stále na terase,“ vzpomínala paní Tugendhat. Vila je otevřena veřejnosti, konají se tu i koncerty a další kulturní akce.
Fakta o vile Tugendhat
Vila je ve velké svažité zahradě orientována na jihozápad. V prvním podlaží má technické zázemí, druhé podlaží (přízemí) tvoří především hlavní obytný a společenský prostor se zimní zahradou a terasou, kuchyně a také místnosti pro personál. Ve třetím podlaží je hlavní vstup z ulice s průchodem na terasu, vstupní hala, pokoje rodičů, dětí a vychovatelky. Samostatně přístupný je byt šoféra s garáží a terasa.
Konstrukci stavby tvoří ocelový skelet, železobetonové stropy a cihelné výplňové zdivo. Subtilní nosné sloupy křížového pro lu procházejí všemi podlažími a zakotveny jsou v betonových patkách. V obytném prostoru mají chromový, na terasách patinovaný mosazný kryt. Vnitřní omítky měly díky poslední vrstvě (stucco lustro) sametový lesk. Mimořádné bylo provozní a technické zázemí domu: byl tu rozvod pitné a užitkové vody a také systém vzduchotechniky – kombinace topení, ochlazování a zvlhčování. „Aby se velký prostor nezohavil topnými tělesy, bylo vytvořeno klimatické zařízení, které se mohlo v létě použít jako vzdušné chlazení. Ačkoli v té době nebylo ještě dost zkušeností s takovým zařízením v soukromých domech, fungovalo toto topení vzduchem výtečně. Půl hodiny po otevření bylo v celém prostoru teplo,“ uvedla Greta Tugendhat. „V noci byl přechod z ulice na terasu uzavřen fotobuňkou, abychom mohli bez obav nechat otevřené dveře
z ložnice na terasu.“ Stavbu realizovala za autorova dozoru a za přispění řady domácích i zahraničních rem brněnská stavitelská rma bratří Mořice a Artura Eislerových.
