rezident léto 2014
| Stavba: | Vila Eugenie Primavesi |
| Styl: | Secese (1905 – 1906) |
| Lokalita: | Olomouc, Česká republika |
Secese znamenala jeden ze zlomů v dějinách umění. Uzavírala období historismu a nastavovala pojmy modernosti, původnosti a pravdivosti výrazu.
JEDINEČNÁ VILA EUGENIE PRIMAVESI
„Tento dům je při pozorování z ulice intimní, uvnitř vládne poněkud exotická a nostalgicky povznesená atmosféra, z parku pod hradbami stavba působí monumentálně,“ říká Pavel Zatloukal, bývalý ředitel olomouckého Muzea umění. „Zároveň je tento dům jedním z vrcholných pokusů o umělecky syntetické osvojení obrazu světa jako celku. Jeho dispoziční řešení představovalo téměř revoluci v tehdejší střední Evropě. Nevycházelo totiž ze šlechtického sídla, ale z anglického halového systému.“
Rod Primavesi se ze severní Itálie do Olomouce přistěhoval koncem 18. století. Ze čtvrté generace se na Moravě narodil Otto, který se roku 1894 oženil s Eugenií Butchekovou. V blízkém kontaktu s manželi žil Ottův bratranec Robert Primavesi. Základnu jejich podnikání tvořily cukrovary, přádelny lnu a bankovní dům. Na přelomu století se začali zajímat o uměnínového stylu, uskutečnili také výstavu v Olomouci. Když se manželé rozhodli pro realizaci vlastního domu, oslovili architekty z Vídně, proslulé autory France von Krausse a Josefa Tölka. Znali se s nimi a měli možnost poznat i jejich realizace, mezi něž patřily divadelní budovy, palác pro rodinu Wichterlovu v Prostějově nebo rodinný dům E. Weisze v Jeseníku. Stavební místo se nacházelo u kostela sv. Michala v historickém jádru města, v malebné a panoramaticky exponované poloze nad městskými hradbami. Vznikl projekt členité vily s vysokou mansardovou střechou. Přiléhala k barokní stavbě dřívější univerzity, ze tří stran ji obklopovala zahrada s terasami, pergolami a besídkou. Dům je asymetrický, modelují ho věže, arkýře a rizality.
V polosuterénu se nacházely na svou dobu převratné technické novinky – ústřední vytápění a elektrické vysávání prachu. Centrálním prostorem zvýšeného přízemí se stala hala se schodištěm na ochoz, z něhož se vstupovalo do soukromých místností v patře. Z haly se vcházelo do pracovny pána a paní, do jídelny a ke kuchyňskému traktu, do podkroví se stoupalo po točitém schodišti ve věži. Majitelé domu věnovali pozornost provedení detailů: dřevěnému obložení stěn, osvětlovacím tělesům, kování, podlahám a zahradním doplňkům. Například nástěnná kašna v jídelně byla provedena podle návrhu Franze Siegela.
