Levitující krabice nad roklí

rezident jaro 2014 | Autor: Jan Albrecht, Michaela Dytrtová (Košařová), Daniel Kříž, Miloš Linhart, Zdeněk Rudolf, Andrej Škripeň, Jiří Vlach | Foto: Tomáš Souček

Lokality v Podolí a na Kavčích horách dnes patří k nejcennějším: návrší nad vodárnou má svahy obrácené k Vltavě, jsou tu výhledy i na Vyšehrad a Pražský hrad. Bydlí se v hezkých, klidných zahradách, přitom je odtud dobré spojení do centra.

Původním zadáním byl rodinný dům – vila s bazénem, později se ale proměnilo na bytový dům se dvěma byty. V procesu projektování se zjistilo, že ve spodní části stavby může vzniknout velmi kvalitní byt, který bude těžit z těsného spojení se zahradou. Vznikla myšlenka domu s horním bytem v oblacích a s dolním bytem v zahradě.

Architekt Josef Pleskot se svým AP atelierem vytvořil stavbu, která se na první pohled jeví jako samozřejmá a docela jednoduchá. Krabička s okny v jedné linii, rozehrávají ji jen pěkné markýzy… Jemná, kultivovaná hmota, která v ulici nijak nevyčnívá. Konfigurace strmého svahu ale umožnila neobvyklou hříčku: když sejdeme dolů do zahrady, je všechno jinak. Překvapí nás značný objem stavby. Lépe řečeno, vyrazí nám dech – dům je mimořádně velkorysý. Například už jen ve vysokém řádu, který u nás nemá obdoby, pokud mluvíme o současném bydlení. Sloupy, které vynášejí „zastřešení“ zahradní terasy, jsou štíhlé a pocit luxusu pramení i z toho, že takové prostory vůbec mohly vzniknout… Zahradní průčelí je velmi plastické, z velké části ho tvoří hluboké odstupňované terasy. Nejen že poskytují mimořádné kvality bydlení, zdá se, že se jedná o zásadní prvky celkového architektonického řešení.

„Vizuálně jsme konstrukci pojali jako stůl nebo těžební plošinu. A na ni jsme umístili obytnou krabici. Anebo jsem si tuto plošinu představoval jako paletu, na níž je narovnán vytěžený materiál – bělostný kámen z vápencového lomu,“ říká Josef Pleskot a dodává: „Fasáda je tedy vyskládána z vápencových bloků, které jsou na paletě pečlivě vyrovnány. Ostatní části fasád tvoří už jen prosklené stěny či okna. Rovnou střechu ve třech úrovních jsme pojednali jako pobytovou nebo pochozí zahradu. Její povrch tvoří vápencové drtě, dřevěné paluby a plochy s vegetací.“

Konstrukční řešení stavby

Dům má tři nadzemní a dvě podzemní podlaží. Posazen je na základnu zdviženou o 4,2 m od ulice. Díky tomu vznikl vzdušný parter se vstupem a garáží, který poskytuje lidem z ulice širší průhledy na pražské panorama, než tomu bylo dříve. Dvě podlaží realizovaná nad niveletou +4,2 m obsahují horní byt, na svahu zahrady stojí dolní byt, který se spojuje s klidnou zahradou.

Konstrukční a zároveň dispoziční modulová osnova stavby odpovídá rastru 4,2 x 4,2 m. Konstrukce nadzemní části je hybridní, ocel se železobetonem. Podzemní část domu – dům v zahradě, byla postavena jako kompaktní krabice ze železobetonu. Nadzemní svislé prvky jsou z ocele, stropy nadzemní části ze železobetonu. „Tato konstrukční soustava zajišťuje dobrou stabilitu stavby nejen ve smyslu statickém, ale i pocitovém a zároveň deklaruje záměr téměř levitující krabice nad roklí,“ upřesňuje architekt Pleskot svůj záměr.“

Interiéry spojené s krajinou a zahradou

Krásné dřevo na podlahách, bílé omítky i stěny v interiérech, sklo a výrazné horizontály stropů a podlah. Pečlivě vybraný kámen pro schodiště a sokly, terasy a balkony, stinná a příjemná zahrada jako soukromý prostor u velké terasy, nad níž se ve výšce vznáší deska nejdůležitější konstrukce celé stavby.

V horním bytě je skutečně překrásná vyhlídka, zeleň na střešní terase, uprostřed interiéru dominuje vysoká a dobře vyřešená zimní zahrada. Průhledy skrze skla promyšleně umístěných oken a dveří. Směrem k sousedům se dům ale uzavírá tak, aby nezasahoval do jejich soukromí, a také aby téhož byli ušetřeni jeho vlastní obyvatelé. Lze říci, že kromě otevření k severu, ke směru pozoruhodných výhledů, je dům schoulen do sebe. Jižní slunce do hloubky domu vstupuje přes zimní zahrady, je rozehrané jejich zelení. Západní a východní světlo je selektováno menšími okny tak, aby do interiéru nevnášelo ostré kontrasty.

Zahrada ve svahu

Zastavěná plocha pozemku se redukovala z původních 267,3 m² na 175,6 m². Zahradu si autoři návrhu označili jako Vápencovou, inspirací jim byl lom… Původně ji chtěli modelovat z bloků kamene do podoby vysokých stupňů, teras a lomových lavic, široké spáry vyplnit zeminou a osázet nízkými rostlinami. Tento záměr se ale během projektování změnil. Zahrada byla více sladěna s okolními zahradami – jsou tu rododendrony a azalky, kterým svědčí polostín. Ponechali také všechny vzrostlé stromy a další vysázeli. Přesto má zahrada stále ještě něco společného se zahradami meditativními.

Slovo architekta – Josef Pleskot

Kavčí hory, to je místo někdejších vápencových lomů a cementáren – ještě v první polovině dvacátého století se tu hodně prášilo. Ale zároveň je to i místo s výhledem podél Vltavy až na Pražský hrad. Už více než sedmdesát let se tu staví vily a bytové domy nejrůznějších forem včetně terasovitých útvarů a jednoduchých desek. Terén je modelovaný skoro až dramaticky a s touto různorodou zástavbou se dokázal dobře vyrovnat. Prostředí k životu je zde velmi kvalitní. A kromě toho, výhledy jsou stále cennějším artiklem – každý z domů z nich těží, obzvláště ty, které byly postaveny v posledních letech. Jde však o to, aby neuzurpovaly své sousedy. Soukromí domů a jejich obyvatel je totiž také hodně důležité, řekl bych, že možná i více než vyhlídky.

Vápencová ulice je více přírodní cestou než městskou ulicí. Cestou, která byla obestavěna domy různých tvarů, velikostí i různé architektonické kvality. Její slepý konec se stavebním pozemkem připomínal dávno vytěžený vápencový lom. Návrh domu jsme pojali tak, aby se hlásil k urbanistickým a architektonickým charakteristikám místa a transformoval je soudobým způsobem. Prakticky zaujímá plochu původní stavby na tomto místě, znatelně však odstupuje od svého východního souseda tak, aby mezi oběma domy vznikl větší rozestup. Ten sousedovi přináší pocit vzdušnějšího a světlejšího prostoru, přestože je novostavba na této straně objemnější, než byl dům původní. Směrem k sousedům má jen okna, kterými není narušováno jejich soukromí.