rezident léto 2016
Cihla provází člověka již tisíce let stejně jako chléb. První cihly vypékal sám Pán Bůh žárem slunce. Po těchto sušených cihlách přicházejí další, pálené, které tvrdnou v žáru vypalovací pece a stejně jako chléb jsou symbolem důstojného bytí. Člověk se vymezuje vůči přírodě svou obuví, obdobně pak stěna domu tvoří ochranu před někdy nevlídným a nebezpečným okolím.
Pro výstavbu domu, který nechce šplhat do výšek, se nejlépe hodí cihla, již tím, že vychází z rozměrů jedné stopy, což je 12 palců, tedy necelých 30 centimetrů. Tento kvádr dokáže plnit lidské požadavky na vřelé obydlí. Jeho rozměry, které jsou dané poměrem 4:2:1, tedy 290 x 140 x 65 mm, nabízejí různé možnosti skladeb, stavění různě silných zdí a příček. Cihla je zkrátka ve své jednoduchosti dokonalá.
SVOBODA VOLBY
Pomocí cihly člověk vystaví jemu blízký obytný prostor. Když si uvědomíme standardní požadavky na bydlení, pokud dům neplní i reprezentativní funkci, postačí člověku 30 až 50 metrů čtverečních pro radostné a smysluplné žití, a právě cihla pomáhá spoluvytvářet požadované, jímavé prostory.
Dveře a okna se přirozeně rozšiřují, stěny vytvářejí plné plochy nebo poetiku zedního výstupku. Duté cihly vynikají dobrou izolací, můžete jimi protahovat kabely. Na cihelné stěny se dají věšet obrazy. Cihly lze půlit či čtvrtit, tudíž s nimi můžete vyzdívat i organické tvary. Cihla má i bohaté možnosti převleků – kromě dutých se používají věncovky umísťované do bednění, lícovky ve tvářích fasád, příčkovky ve vnitřních prostorách domů.
Domy dotváří i sestra cihly – pálená taška jako krytina na střechách, vznikající stejnou technologií jako cihla. Samostatnou kapitolou jsou zvonivky – ostře či dvakrát pálené cihly, které jsou velice odolné, takže se používaly i na chodnících nebo v průjezdech domů, čímž se zvyšovala obyvatelnost měst. Vzpomínám si, že takto byly hojně využívány například ve Slavonicích. Člověk pak, jdouce po chodníku, měl důvěrně známý pocit, neboť na stejnou dlažbu se díval, i když seděl na pomezí svého domu a zahrady.
V ŘECE ČASU
Mezi historickými cihlami má své nezastupitelné místo římská cihla, která oproti běžným cihlám je nízká a placatá. Setkáváme se s ní od antiky po dnešek, dokáže vytvořit krásně vrstvené struktury, které již není třeba omítat. V období středověku začala cihla nahrazovat stavební kámen a skutečný boom cihlářské výroby se rozjel v 19. století s rozvojem průmyslu a dopravy. Cihla se ve 20. století začala proměňovat do větších cihelných bloků, zrychlila se tím nejen výroba, ale i doba výstavby.
Cihel ve fasádách staveb se můžeme dotýkat, což ale platí víc na sever či západ od naší země. My stále cihly většinou omítáme, zatímco Němec, Holanďan či Angličan se rád pochlubí cihelným výrazem svého domu, který tak dobře ladí k předzahrádce stejně jako k drobnému členění oken či dveří.
ČESKÁ STOPA
I v naší architektuře najdeme budovy, v kterých cihla hraje ústřední roli. Josef Hlávka, asi největší český stavební podnikatel 19. století, výtečný architekt a štědrý mecenáš, ve svých zásadních stavbách používal cihlu. Ta mu umožnila dotvářet všechna romantická tvarosloví, která předepsal svým domům projektovaným v severském neogotickém slohu, jako byly rezidence řeckokatolického biskupa v Černovcích – dnes ústřední budova tamní univerzity – v Bukovině (dnešní Ukrajina) či stavba Zemské porodnice v Apolinářské ulici v Praze.
Praotec české moderní architektury Jan Kotěra jako rovnocenného partnera glazovaných soch ve fasádě Východočeského muzea v Hradci Králové zvolil cihlu. Byla to cihla s vyraženým jménem svého výrobce, který za každý svůj výrobek ručil.
Stejně tak i jedno z nejmodernějších měst první republiky – baťovský Zlín – si zvolil jako plášť svých budov cihlu. U Baťů se neomítalo. Rodinné domky zářily svou opálenou cihlou mezi zelení zahradního města. Tovární a další veřejné budovy využívaly v Americe viděný železobetonový skelet 6,15 x 6,15 m, jenž byl opět vyplněn cihlou, která se vám nikdy neokouká.
S českou cihlou se můžete setkat i v zahraničí, například většina moderních staveb na počátku 20. století včetně metra v Buenos Aires v Argentině je vyzděna z cihel nesoucích visačku CTIBOR. Jde o rodinnou rmu Františka Ctibora, který přišel na vzdálený kontinent z Tábora a jenž na předměstí La Platy v Ringueletu založil cihlářskou firmu fungující dodnes. Jeho cihla je přítomna i v kdysi největším místním mrakodrapu Edificio Kavanagh. A tak pro někoho obyčejná cihla propojuje temné podzemí i větrné výšiny.
Cihla je symbol. Pevný, věčný a krásný sluha. Můžeme se rozloučit parafrází výroku Julia Fučíka, který si jedna cihlářská Firma dala do svého vínku: „Lidé, zděte“.
